Výstava fotografií
Bohatství mikrosvěta
Na první pohled by se mohlo zdát, že nahlížíme do rozmanitých hlubin oceánů nebo se díváme na zářivé mlhoviny vesmíru. Barevné, abstraktní obrazy vyvolávají pocity tajemna, krásy i zvědavosti. Ve skutečnosti však zachycují svět, který je nám běžně skrytý — mikrosvět.
Tato výstava nabízí unikátní pohled na očím skrytá tajemství vědy. Pomocí špičkové technologie představují vědci divákovi fascinující spojení vědy a estetické krásy. Objevte s námi bohatství mikrosvěta na vědeckých fotografiích zapůjčených z Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy. Místa, kde i to nejmenší hraje zásadní roli a kde každý detail ukrývá příběh hodný objevu.
Tkáňový vzorek myších varlat zatížených stresem
Modrá barva představuje buněčná jádra, zelená ukazuje části buněk důležité pro tvorbu spermií a červená znázorňuje bílkovinu spojenou se stresem buněk. Snímek byl pořízen v Laboratoři reprodukční medicíny. Hlavním cílem bylo zjistit, zda chemická látka bisfenol S (BPS), která se používá například v plastech, vyvolává v pohlavní tkáni myší škodlivý oxidační stres. Podobné výzkumy pomáhají lépe porozumět tomu, jak může znečištění prostředí ovlivňovat plodnost.
Tereza Fenclová, Lékařská fakulta UK v Plzni
Vizualizace aktivity neuronů
Toto není fotografie, ale vizualizace experimentálních dat. Každá tečka představuje elektrický výboj, tzv. hrot (spike), který vzniká při činnosti jednotlivých nervových buněk. Tečky jsou uspořádány podle několika parametrů – například času, intenzity a tvaru signálu – a zobrazeny v rovině tak, aby odpovídaly jejich rozložení v 3D prostoru. Barevné shluky pak představují jednotlivé neurony. Díky tomu mohou vědci z nepřehledných záznamů rozlišit činnost konkrétních nervových buněk a sledovat, jak spolu komunikují či reagují na různé podněty. Podobné analýzy pomáhají lépe porozumět fungování mozku.
Baindur Siddharth, Lékařská fakulta UK v Plzni
Bakterie Staphylococcus aureus a kvasinka Candida albicans v modelu chronické rány
Pod mikroskopem vidíme společenství dvou zákeřných „nájemníků“ – bakterie Staphylococcus aureus odolné vůči některým antibiotikům a kvasinky Candida albicans (která je běžně přítomná například na kůži nebo ve střevech). Barvení pod mikroskopem zvýraznilo jejich vzájemné uspořádání – zelenožlutý „balón“ je shluk bakterií, modré útvary jsou vláknité formy kvasinky. Vědci je nechali růst dohromady 24 hodin v modelu napodobujícím chronickou ránu. V těch se podobné soužití mikrobů často objevuje, vytváří pevný biofilm a ztěžuje hojení i léčbu infekcí.
Pavlína Vávrová, Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové
Bakterie Staphylococcus aureus a kvasinka Candida albicans v modelu chronické rány
Ačkoli snímek připomíná pohled na zapadající slunce, ve skutečnosti jde o záběr z mikroskopu. I zde vidíme biofilm vytvořený dvěma obávanými „spolubydlícími“ – bakterií Staphylococcus aureus a kvasinkou Candida albicans. Použitá barviva Syto 9 a propidium jodid způsobují, že pod fluorescenčním mikroskopem svítí živé buňky zeleně, zatímco mrtvé či poškozené buňky červeně.
Pavlína Vávrová, Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové
Bakterie Pseudomonas aeruginosa
Vypadá svět stejně za mikroskopem i dalekohledem? Ačkoli fotografie připomíná vesmírnou mlhovinu, ve skutečnosti ukazuje biofilm vytvořený bakterií Pseudomonas aeruginosa. Tato běžně se vyskytující bakterie u oslabených pacientů způsobuje závažné infekce, například v plicích nebo ranách, a je odolná vůči mnoha antibiotikům. Vědci ji zde pěstovali v živném prostředí zvaném BHI (Brain Heart Infusion), které napodobuje podmínky bohaté na živiny. Na snímku jsou mrtvé buňky znázorněny jako červené (oranžové) skvrny, živé buňky zeleně a matrice biofilmu modře.
Erik Zachar, Farmaceutická fakulta UK
Myší zygota (vajíčko po oplodnění spermií)
Snímek ukazuje myší zygotu – tedy úplně první buňku, která vzniká po splynutí vajíčka a spermie. Vidíme ji pod konfokálním fluorescenčním mikroskopem, který umožňuje detailní pohled dovnitř buňky. Zelená barva zvýrazňuje vnitřní struktury cytoplazmy, modrá pak dvě prvojádra – jedno otcovské, pocházející ze spermie, a jedno mateřské, z původního vajíčka. Prvojádra se následně spojí a zygota, která už nese genetickou informaci od obou rodičů, se začne dělit a vyvíjet v nový organismus.
Iveta Valentová, Přírodovědecká fakulta UK
Časné embryo ve věku 5 dní
Snímek ukazuje časné embryo ve věku 5 dní, které se „klube“ ze svého ochranného obalu zvaného zona pellucida (šedá barva). Embryo už čítá asi stovku buněk – jejich jádra svítí modře, kostra buněk (cytoskeletární protein β-aktin) oranžově. Vystoupení z obalu znamená začátek nové etapy vývoje, kdy se embryo uhnízdí ve sliznici dělohy.
Jan Nevoral, Lékařská fakulta UK v Plzni
Řez stehenní kostí myši
Tento snímek pořízený polarizačním mikroskopem ukazuje řez stehenní kostí myši. Obarvení speciálním barvivem (pikrosiriová červeň) umožňuje v polarizovaném světle zvýraznit vlákna kolagenu – bílkoviny, která dává kosti pružnost a odolnost v tahu. Tvrdost a pevnost proti tlaku dodávají kosti minerály, hlavně vápník. Na této fotografii je ale vápník „neviditelný“, neboť použitým způsobem se neobarví a mikroskop ho nezobrazí.
Ina Havránková, Lékařská fakulta UK v Plzni
Jaterní skelet prasete osidlovaný novými buňkami
Jemná kostra (skelet) prasečích jater po odstranění původních buněk slouží jako přirozená ‚opora‘ pro osídlení novými buňkami. Fluorescenční značení umožňuje barevně odlišit jednotlivé struktury: Růžově svítí původní vláknitá struktura, tzv. interlobulární septa – tenké přepážky, které v játrech oddělují jednotlivé lalůčky. Žlutou barvou jsou označeny endotelové buňky (aktinová vlákna jejich cytoskeletu), které tuto strukturu znovu osidlují. Buněčná jádra jsou obarvena modře. Metoda nazývaná recelularizace pomáhá zkoumat, jak by bylo možné v budoucnu opravovat nebo nahrazovat poškozené orgány.
Vladimíra Moulisová, Lékařská fakulta UK v Plzni
Jaterní skelet prasete osidlovaný novými buňkami
Na snímku vidíme decelularizovaný skelet prasečích jater, osidlovaný lidskými jaterními buňkami (HepG2). Červená fluorescence zobrazuje prasečí kolagen IV, jednu z hlavních bílkovin extracelulární matrix jater. Zeleně vidíme vlákna aktinu, bílkoviny buněčného cytoskeletu, která jsou součástí vnitřní struktury nově osídlujících lidských buněk; modře svítí buněčná jádra.
Roshan Singh, Lékařská fakulta UK v Plzni
Jaterní skelet prasete osidlovaný novými buňkami
Snímek lidských fibroblastů, které porůstají skelet decelularizovaných prasečích jater (extracelulární matrix, která zůstane poté, co se játra zbaví všech původních prasečích buněk). Buněčný cytoskelet je obarven azurově, žlutě jsou obarvena jádra buněk.
Roshan Singh, Lékařská fakulta UK v Plzni
Hrachovec – vzácná forma minerálu vřídlovce (aragonitu)
Hrachovec je vzácná forma vřídlovce – aragonitu, která vzniká srážením z teplých, silně mineralizovaných vod. V příznivých podmínkách se pak aragonit sráží na površích drobných minerálních zrn, která jsou ve vodě ve vznosu. Postupně je obaluje vrstvičkami novotvořeného uhličitanu vápenatého. K tomuto obalování dochází ve vodě tak dlouho, dokud není „hrášek“ už příliš těžký. Pak se usadí společně se sebou podobnými na dně, kde časem stmelí v horninu. Typickou lokalitou těchto forem aragonitu jsou lázně Karlovy Vary.
Petr Jan Juračka, Přírodovědecká fakulta UK
Kde je výstava k vidění
Prostory kavárny Café Regner
Bezručova 152, 301 00 Plzeň 3
20. 9. až 31. 12. 2025