Festival vědy

Dne 7. 9. 2016 jsme na pozvání od ČVUT v Praze navštívili Festival Vědy v Praze, kde bylo naším posláním mezi ostatními stánky Univerzity Karlovy nabídnout příchozím zvědavcům prezentaci základů první pomoci. Hojná účast, zejména ze strany mládeže, nás velmi zaskočila.

Hierarchie návštěvnosti byla následující...

Z rána nás nejrozmanitějšími dotazy zahrnovali žáci základních škol s učitelkami. Zkoušeli si masáž srdce na figuríně, ošetřovali namaskované zlomeniny, střepy, hřebíky a další cizí tělesa v ráně a připomněli jsme si také celkový přístup k pacientovi. Čas od času jsme cvičně namaskovali náhodného mladého dobrovolníka z řad školáků a ostatní jej ošetřovali. Už od samého začátku jsme se bavili reakcemi jejich kamarádů. Odpoledne žáky vystřídaly rodiny, které nám často vyprávěly o případech z jejich vlastního života.

Překvapilo nás, jak málo se ví o přístroji zvaném AED (automatický externí defibrilátor), o přenosné vymoženosti 21. století, která výrazně zvyšuje šanci na záchranu života v jeho akutním ohrožení. Taktéž stojí za zmínku, že na dotaz „Co uděláte, když uvidíte 50 m před vámi nehybně ležet cizího člověka?“ by začala většina dotyčného bez váhání okřikovat a snažila se mu pomoci. Ale nyní už vědí, že příště nesmí zapomenout na nebezpečí hrozící jim samotným, ať už vyvolané situací či pacientem. Dospělé návštěvníky a především matky, zvláště pak těhotné, zajímala první pomoc u novorozenců a kojenců. Snažili jsme se klást důraz na opatrnost, správnou techniku resuscitace, a na to, který hmat použít při vdechnutí cizího tělesa. 

Dost k teorii, na řadu přichází praxe!

Povětrnostní podmínky a všudypřítomné chemické pokusy v okolních stáncích zapříčinily fakt, že jsme za dobu našeho působení byli zavoláni k ošetření dvou skutečných pacientů – malého děvčete, jež se nedopatřením nadýchalo chloru, a paní, která nám po celém dni na přímém slunci zkolabovala. Odebrali jsme tedy anamnézu a zavolali RZS. Není divu, že jejich žluté auto působilo dojmem jakési „stálé expozice“, tudíž měli účastníci nutkání nahlédnout dovnitř. 

A co říct závěrem?

Snad jen to, že když jsme po celém dni vypovídaní odjížděli zpět do Plzně, hřálo nás na srdci, že jsme pomohli s osvětou napříč generacemi, ale i lidem, kteří naši pomoc v danou chvíli potřebovali. Vybrali jsme si zkrátka to správné řemeslo.

Za studentský spolek LSS o.s. v Plzni
medici Jiří Rott, Karolína Hrubá, Eliška Kosová a Kateřina Hamanová