Informace o oddělení

Ústav sociálního a posudkového lékařství se nalézá v Šafránkově pavilonu, který společně s dalšími významnými architektonickými objekty v Plzni město Plzeň, Útvar koncepce a rozvoje města Plzně představuje na DVD - 50 nej plzeňské architektury.  Cílem DVD bylo vyzdvihnout stavby, prezentující to nejlepší z daných vývojových etap architektonického dědictví v Plzni. Šafránkův pavilon nese jméno prof. PhDr. Jaroslava Šafránka, děkana lékařské fakulty v letech 1948 – 49 a významného českého vědce a vynálezce, Plzeňana a spolutvůrce televize, který uvedl do provozu první kompletní televizní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize, určenou pro experimenty a demonstraci. Jako jeden z prvních se také začal věnovat výuce lékařské fyziky a budování fyzikálního ústavu. První přednášku v Plzni pro mediky přednesl v sále tzv. Husovy Univerzity, pozdějším Komorním divadle, již 6. prosince 1945, deset dní před oficiálním slavnostním otevřením Lékařské fakulty. To se konalo v neděli 16. prosince 1945 za účasti rektora UK prof. Salače a ministra školství Zdeňka. Nejedlého. V Plzni se také již v roce 1946 dočkal jmenování profesorem, které mu bylo dříve v Praze soustavně odmítáno, hlavně proto, že mu akademická obec nemohla odpustit jeho populárně vědecké přednášky pro široký okruh posluchačů. Dlouhá léta se prof. Šafránek věnoval nejen vývoji systému televize a magnetismu, ale podal řadu i řadu patentů a vynálezů, např. fonometr, detektor, fotočlánek, rheofot, zařízení pro přeměnu akustické energie na elektrickou a další.
Ústav sociálního a posudkového lékařství byl založen v r. 1952, tehdy ještě jako ústav organizace zdravotnictví. Budování ústavu je spojeno se jménem a činností prof. MUDr. Rudolfa Bureše, CSc., který vedl ústav v letech 1952-1968.  Působil také jako děkan Lékařské fakulty v Plzni v letech 1953-58 a 1961 -64.
Ústav obstarával výuku sociálního lékařství, posudkového lékařství, statistiky a její aplikace v medicíně a dějin lékařství. V šedesátých letech vydal prof. Bureš monografie „Úvod do teorie zdravotnictví“ a „Úvod do metodologie posudkové činnosti“ a především první Kompendium lékařské posudkové činnosti. V průběhu vývoje ústavu byla výuka modifikována, rozšířena hlavně o teorii a metodologii studia zdravotního stavu obyvatelstva, včetně invalidity. Metodika výuky byla obohacována o nové přístupy, aktivizující studenty k samostatné práci. Od r. 1974 začali studenti v rámci výuky provádět zdravotně sociální průzkumy osob vyššího věku ve městě a poznávat tak skutečné potřeby starých občanů a chápat vztahy mezi zdravím a jeho determinantami. Po prof. Burešovi nastoupil na jeho místo prof. MUDr. Vladimír Zaremba, CSc., který se rovněž mimo jiné také soustavně věnoval oboru posudkového lékařství po celou dobu svého působení na ústavu (z toho 16 let ústav vedl) Na počátku devadesátých let byla vypracována nová koncepce a nový obsah výuky v oboru.
V roce 1990 se vytvořil samostatný Ústav sociálního lékařství a jeho vedením byla pověřena doc. MUDr. Helena Zavázalová, CSc., která stála v čele ústavu 23 let. Ústav se díky ní vždy věnoval přesahu zdravotní problematiky do oblasti sociální a tématům, které se zdravotně sociální problematikou souvisí.  Zásluhou doc. Zavázalové byly u v ČR položeny základy sociální gerontologie. Kromě otázek z oblasti sociální gerontologie se doc. Zavázalové věnovala také problematice posudkové činnosti.
V roce 2016 byl název ústavu doplněn s ohledem k jeho tradici a současnému vědeckému zaměření na Ústav sociálního a posudkového lékařství. Hlavním zaměřením vědecké činnosti ústavu zůstává nadále problematika stáří a stárnutí, posudkové činnosti pro systém sociálního zabezpečení a integrace zdravotní a sociální péče.
Výuka sociálního a posudkového lékařství probíhá s větším důrazem na aktivní zapojení studentů. Studenti v 5. ročníku všeobecného směru navštíví některé z pobytových zařízení sociálních služeb pro seniory a nestátní zdravotnické zařízení pro děti. V 6. ročníku všeobecného směru navštěvují studenti pracoviště lékařské posudkové služby na OSSZ a absolvují týdenní praxi ve zdravotnických zařízeních praktických lékařů. Stáž u praktických lékařů je ukončena závěrečným seminářem, kde studenti formou workshopu prezentují své seminární práce a zejména své zkušenosti ze stáží u praktických lékařů.
Pracovníci ústavu pracují také se studenty v pregraduálním studiu na vědeckém výzkumu v rámci SVOČ a v postgraduálním studiu se podílí na vedení doktorských dizertačních prací v oboru Sociální lékařství, který ústav garantuje.
Ústav v rámci CŽV garantuje také výuku seniorských posluchačů Univerzity třetího věku (U3V).  Univerzita třetího věku Lékařská fakulty v Plzni oslavila v roce 2018 třicáté výročí svého založení. Plzeňská lékařská fakulta byla jednou z prvních vysokých škol v ČR, která Univerzitu třetího věku založila. Jejím zakladatelem a garantem se stal v únoru roku 1988 prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc., který stál rovněž u vzniku Asociace univerzit třetího věku v roce 1993.  Během 30 let se kurzů U3V na Lékařské fakultě v Plzni zúčastnilo více než 6000 posluchačů. Každoročně studuje na LFP téměř 400 posluchačů v seniorského věku v některém z programů U3V, Akademie třetího věku (A3V) či Klubu aktivního stáří (KAS). Univerzita třetího věku LFP je od roku 1993 členem národní organizace - Asociace univerzit třetího věku (AU3V) a od roku 2018 členem Mezinárodní asociace univerzit třetího věku - International Association of Universities of the Third Age (AIUTA).
Součástí ústavu je Středisko služeb pro studenty a absolventy a Středisko pro studenty se speciálními potřebami.

Informace o výuce

Ústav sociálního a posudkového lékařství, Šafránkův pavilon, alej Svobody 31, Plzeň.

Cíle výuky

Obsah požadovaných vědomostí z předmětu sociální a posudkové lékařství lze rámcově shrnout do pěti základních, vzájemně se překrývajících oblastí 

Obecné cíle výuky jsou:

A. kognitivní (potřebné informace a náležité vědomosti), smyslem je poskytnout základní informace a potřebnou orientaci v otázkách zdraví populačních skupin, zdravotní politiky a systému péče o zdraví;
B. metodické, záměrem je rozvinout schopnosti řešit zdravotní problémy sociálních skupin vědeckými metodami, tvůrčím, kritickým a účinným způsobem;
C. hodnotové a postojové, přispět k formování názorů a postojů studentů lékařů a dalších zdravotnických pracovníků s cílem posílit vědomí humánního poslání medicíny;
D. formativní (aplikační), naučit se aplikovat získané vědomosti a dovednosti jak ve svém okolí, tak ve zdravotnické praxi.                                                                                                                                                        

Ad A. Informace a vědomosti

a. Společnost a zdraví - Historický vývoj péče o zdraví a zdravotnictví, historické a hodnotové zdroje zdravotní politiky u nás a ve světě, determinanty zdraví, zdravotní situace a péče o zdraví, sociologie a zdraví, historie a poslání sociálního lékařství a jeho postavení v soustavě lékařských oborů, sociální regulační mechanismy (výchova, právo, politika, ekonomie apod.), filozofie medicíny jako východisko koncepčního myšlení ve zdravotní péči.
b. Teorie zdraví a nemoci - Východiskem je již zmíněná široce pojímaná epidemiologie, zejména její metodický aparát, základní pojmy (zdraví, nemoc, přirozená historie nemoci, klasifikace nemocí), demografie, měření zdraví populace, poznatky o příčinách, projevech, následcích, rozložení a dynamice poruch zdraví v populaci, o možnostech jejich zvládnutí, společenský a ekonomický význam nemocí, zdravotní potřeba, zdravotní stav a kvalita života.
c. Systém péče o zdraví a zdravotnictví - Obecná teorie systémů, systémové pojetí péče o zdraví a soustavy zdravotnických zařízení a služeb, včetně problémů, cílů, zdrojů, činností, kontroly i hodnocení, zdravotnický informační systém, zdravotní systémy ve světě, základy teorie řízení, články řídícího procesu, nástroje řízení a aplikace metod sociální regulace v péči o zdraví, Světová zdravotnická organizace, evropská zdravotní strategie, její pojetí a cíle, priority, struktura, metody a ukazatelé, základní formy zdravotní péče (ochrana a podpora zdraví, prevence, diagnostika a terapie, rehabilitace a sociální reintegrace), zdravotní a sociální péče.
d. Soustava zdravotní péče v ČR, její historie, stav a perspektivy - Aktuální problémy transformace zdravotní péče, základní programové dokumenty, popis a vývoj zdravotní situace (mezinárodní srovnání), hlavní zdravotní problémy a možnosti jejich zvládnutí, reformy zdravotní péče ve světě a u nás, úloha státu v péči o zdraví, veřejné zdravotnictví, principy a základní metody managementu zdravotnických zařízení, zdravotní pojištění, jeho cíle, formy, možnosti a stávající problémy, zdravotnická legislativa (právní a etické aspekty zdravotní péče, soustava právních předpisů, právní odpovědnost, státní správa a samospráva), metody řízení zdravotnických zařízení, kvalita zdravotní péče, zdravotnická ekonomie a metody hodnocení výkonnosti zdravotnických systémů.
e. Organizace a činnost lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení, aktuální stav, problémy, historie, právní předpisy, spolupráce posudkových a ošetřujících lékařů, posudkově medicínská kritéria, systém sociálního zabezpečení a jeho provázanost s lékařskou posudkovou službou. Zdravotně sociální péče, přímé a nepřímé náklady na tuto péči ,problematika dlouhodobé péče.

Ad B. Základní potřebné dovednosti jsou:

a. zvládnout základní metody měření zdravotního stavu obyvatelstva, včetně základů biostatistiky a vybraných metod deskriptivní a analytické epidemiologie; schopnost využít informací o zdravotním stavu obyvatelstva pro odhad zdravotních potřeb populace;
b. schopnost kriticky posuzovat a interpretovat odbornou literaturu
c. pochopit přínos jednotlivých forem zdravotní péče, organizačních, legislativních, ekonomických, správních a výchovných opatření v jejich dílčím působení i návaznosti (zdravotnické programy) a jejich základní metodické zvládnutí;
d. osvojit si základní metody využívané v řízení péče o zdraví a zdravotnictví;
e. zvládnout principy vědeckého, pravděpodobnostního, epidemiologického, kritického a systémového myšlení.

Ad C. Morálně postojové cíle mají pomoci

a. chápat člověka i sociální skupiny jako objekt i subjekt zdravotní péče ve vnitřně diferencované jednotě faktorů přírodních, společenských i psychických, v níž významnou roli hrají sociální a hodnotová hlediska;
b. pochopit humánní pojetí medicínského poslání v návaznosti na stávající sociální hodnoty a preference;
c. převzít adekvátní odpovědnost za zdraví lidí a iniciovat široce pojímané společenské aktivity přispívající k ochraně, upevnění a navrácení zdraví a ke kvalitní, účinné (medicínsky, ekonomicky i společensky), přiměřené (ekvita a náklady) a přijatelné zdravotní péči.

Ad D. Základní cíle v oblasti aplikace poznatků a dovedností jsou:

a. interpretovat konkrétní soubor údajů zdravotnické statistiky;
b. samostatně navrhnout, provést a vyhodnotit jednoduchou studii o determinantáchzdravotního problému a posoudit účinnost intervencí (včetně statistického zhodnocení);
c. posoudit priority zdravotní politiky a zdravotnických služeb;
d. na jednoduchém příkladu zhodnotit účinnost a kvalitu zdravotní péče;
e. získat potřebnou orientaci v soustavě zdravotnických služeb a v systému zdravotního pojištění;
f. aplikovat dílčí metody řízení. 

Činnost středisek pro studenty a absolventy

Činnost Střediska služeb pro studenty a absolventy a Střediska pro studenty se speciálními potřebami je zabezpečována na Onkologické a radioterapeutické klinice  LF a FN  Plzeň, alej Svobody 81.

Celoživotní vzdělávání

Výuka posluchačů Univerzity třetího věku (U3V), Akademie třetího věku (A3V) a Klubu aktivního stáří (KAS) probíhá v Šafránkově pavilonu